Můžeš se na úvod představit? Čemu se věnuješ profesně i ve volném čase?
Mám vlastně takové dvě profesní nohy. Jedna je v turismu. Už na vysoké škole jsem začala provázet skupiny po Praze a organizovat pro ně programy. Dělám to dodnes. Připravuji programy na míru, zajišťuji ubytování, provázím, domlouvám setkání a rozhovory. Nejčastěji pracuji se skupinami ze Švýcarska a Německa.
Teď jsme navíc s kamarádkou založily vlastní projekt Echos, který se zaměřuje právě na německy mluvící klienty, hlavně ze Švýcarska. Vytváříme kulturně-turistické programy na míru podle potřeb konkrétní skupiny.
Druhá moje profesní noha je akademická. Od gymnázia mě fascinovala náboženství a rituály, proto jsem šla studovat religionistiku. Později jsem pokračovala na autorské divadlo na DAMU, kde jsem získala i doktorát.
Jak ses dostala ke studiu rituálů a karnevalů?
Díky provázení jsem se seznámila s řadou Švýcarů a postupně jsem se dostala do Basileje. Jednou jsem tam jela na jejich karneval, který mě úplně pohltil. Od té doby tam jezdím už patnáct let.
O basilejském karnevalu jsem napsala magisterskou i doktorskou práci a také knihu v češtině. Sedm let jsem působila na Filozofické fakultě jako výzkumná pracovnice a věnovala se výzkumu karnevalů a svátků ve veřejném prostoru.
S tím souvisí i Sametové posvícení, které jsi spoluzakládala. O co jde?
Před patnácti lety jsme začali v Praze pořádat satirický karneval Sametové posvícení. Je to moje velká srdcová záležitost.
Skupiny lidí si zvolí aktuální společenské téma, které převedou do satirické podoby. Vytvářejí masky, kostýmy, konstrukce a během průvodu je představují veřejnosti. Smyslem je propojit oslavu demokracie s kultivovanou kritikou společenských problémů.
Je to radostná a kreativní forma občanské angažovanosti. Nejde o nadávání na poměry, ale o zájem o veřejné dění.
A jak vznikl masopust v Řevnicích?
Do Řevnic jsem byla pozvaná na přednášku o basilejském karnevalu pro Českou křesťanskou akademii. Přišli tam skvělí lidé a během večera padl nápad, že by bylo krásné udělat masopust i tady.
Začali jsme ho společně plánovat a postupně vznikl spolek i další aktivity kolem něj.
Jak ses vlastně dostala k průvodcovství?
Původně jsem chtěla jen lépe poznat Prahu. Říkala jsem si, že v ní žiju a vlastně o ní skoro nic nevím. Přihlásila jsem se proto do kurzu průvodcovství.
Vůbec jsem tehdy neplánovala, že budu provázet profesionálně. Během kurzu jsem ale potkala známého, který hledal někoho pro německy mluvící protestantské skupiny. Zkusila jsem to a už jsem u toho zůstala.
Byla to ideální práce ke studiu a postupně se stala součástí mého profesního života.
Pracuješ také v neziskovém sektoru. Jak ses k tomu dostala?
Dlouhodobě působím v organizaci PraKontakt. Původně šlo o projekt česko-německé nadace zaměřený na programy pro německy mluvící studenty. Postupně jsme se osamostatnili a založili vlastní neziskovou organizaci.
Dodnes tam pracuji a věnuji se přípravě a organizaci různých programů.
Co si pod svými turistickými programy na míru můžeme představit?
S kamarádkou jsme si řekly, že chceme vytvořit vlastní projekt. Obě jsme průvodkyně a zároveň působíme na univerzitě, takže jsme spojily zkušenosti.
Když například přijede skupina z evangelického sboru, připravíme jí kompletní program přesně podle jejích zájmů. Využíváme kontakty, zkušenosti a znalost prostředí, abychom vytvořily něco opravdu osobního a smysluplného.
Jak se propojila religionistika s divadlem?
Už během studia religionistiky mě to táhlo k divadlu a praktické práci. Rituály jsou totiž velmi performativní.
Po bakaláři jsem proto nastoupila na autorské divadlo na DAMU. Právě během studia jsem objevila basilejský karneval, který se stal tématem mé magisterské i doktorské práce.
Dnes občas učím na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU. Věnuji se například rituálnímu divadlu nebo metodám terénního výzkumu.
Máš pocit, že se význam rituálů ve společnosti mění?
Určitě. Myslím, že se rituály do společnosti vracejí.
Před patnácti lety byly masopusty spíš výjimkou, dnes je najdeme téměř v každé obci. Lidé znovu objevují jejich význam a sílu. Stejně tak vznikají nové formy rituálů nebo rituály na míru.
Potřeba společného prožívání a sdílených symbolických okamžiků je podle mě stále velmi silná.
Jak funguje satirický karneval v praxi?
Skupina si vždy vybere téma, které považuje za důležité. Může jít o ekologii, psychické zdraví mladých lidí nebo jiný společenský problém.
Společně s výtvarníkem pak hledají způsob, jak téma převést do vizuální a humorné podoby.
Například Greenpeace jednou vytvořilo průvod lidí s obrovskými nosy. Účastníci během průvodu cvičili a zdůrazňovali význam čistého vzduchu. Místo moralizování použili humor a nadsázku. Díky tomu se lidé zastavili, zaujalo je to a začali se o téma zajímat.
Co je podle tebe důležité při provázení turistů?
Nejdůležitější je pro mě zprostředkovat skutečné setkání s městem a s lidmi, kteří v něm žijí.
Nemám ráda mechanické prohlídky. Mnohem bližší je mi, když město představuje někdo, kdo k němu má osobní vztah a dokáže vyprávět příběhy.
Proto se zaměřuji spíš na menší skupiny a programy na míru. Nejde mi o množství klientů, ale o kvalitu zážitku.
Do Řevnic jste se přestěhovali před dvěma lety. Co vás sem přivedlo?
Naše děti sem už dříve dojížděly do lesní školy a školky, takže jsme to tu znali. Hledali jsme bydlení poblíž Prahy a nakonec jsme se rozhodli právě pro Řevnice.
První období nebylo úplně jednoduché a dlouho jsem si říkala, jestli to bylo správné rozhodnutí. Zlom přišel ve chvíli, kdy jsme začali dělat místní masopust. Díky tomu jsem se propojila s místními lidmi a začala jsem si tady připadat doma.
A co tě přivedlo do Meandru?
Líbí se mi zdejší prostředí. Pracuji na různých projektech, často z domova, a Meandr mi nabízí prostor, kde se můžu soustředit a zároveň být mezi lidmi.
Je mi tu příjemně. Mám pocit, že pracuji, ale nejsem na to sama. To mi psychicky velmi vyhovuje.
Vznikly díky Meandru i nějaké nové spolupráce?
Určitě. Třeba díky setkávání se Šárkou Sodomkovou plánujeme řešit rekonstrukci domu. Myslím, že podobná propojení vznikají úplně přirozeně. Lidé se tu potkávají a postupně se propojují. To mi přijde skvělé.
